. CZ . EN .

Franz Ferdinand (UK)

Před několika lety si Bob, Alex, Nick a Paul společně založili kapelu. Prý chtěli, aby to na ně holky roztáčely. Když jim na Dominu vyšla první deska nazvaná Franz Ferdinand, strávili rok na turné, které jim získalo milióny fanoušků po celém světě. Posbírali mnoho ocenění: cenu Ivora Novella, cenu Mercury Music, Brit Awards, stali se držiteli ceny MTV a mnoha dalších. Důležitější než všechny ceny ale je, že posunuli pop do mnohem zajímavější a zábavnější polohy. Nevypadali jako ostatní a nehráli to, co ostatní, a přesto, nebo právě proto, se jim dařilo dostávat publikum do varu.

Franz Ferdinand to vždycky dělali po svém a vždycky to chtěli dělat ještě o něco lépe. Proto se také rozhodli vydávat své nahrávky u Domina. Toto vydavatelství totiž kráčí ve stopách britských nezávislých velikánů jako jsou Motown, Trojan, Postcard a Factory nebo Stiff, Rough Trade a Creation. Citované labely jsou totiž živnou půdou pro ty nejlepší a nejvynalézavější odnože popu. „S Franz Ferdinand jsme pochopili, že nejlepší pop může klidně vzejít od partičky kamarádů, která věří, že může dělat stejně skvělou hudbu jako uznávané hvězdy typu Beatles, The Smiths, Nirvana, Ziggy and the Spiders, Pulp nebo Roxy Music. Trik těchto kapel je v tom, že nám servírují něco, co ještě nikdy nikdo neslyšel, ale v jejich podání to prostě zní jako pop.“

Nástup na profesionální dráhu jim byl spíš proti srsti. Studio pro ně nebylo nic jiného než barák, který ve svých útrobách skrývá dokonalý magnetofon a další technické vymoženosti. Chtěli jednoduše nahrávat tam, kde to vyhovovalo jim. A chtěli, aby všechno bylo tak, jako když začínali: sešli se u někoho v bytě, dali si pivko a vymysleli při tom novou melodii. Nakonec se po vzoru The Monkeys odstěhovali na venkov, jižně od Glasgow, kde bydlí všichni společně v jednom domě.

Z alba YCHISMB je rukopis Franz Ferdinand znát, i když se jejich první desce příliš nepodobá. Jsou to ale rozhodně oni. Pokud hraje kapela pohromadě, má natolik charakteristický zvuk, že si ji bez něj ani nelze představit. Franz Ferdinand se ale za žádnou cenu nechtějí opakovat. Když děláte jednu a tu samou věc pořád dokola, přestane vás to bavit. Franz Ferdinand se na YCHISMB pouští směrem, který již dříve nastínili. Toto album je mnohem vášnivější a procítěnější. Má větší záběr i hloubkou. Je z něj znát, že kapela se chtěla ve své tvorbě opět posunout. Jelikož si kapela striktně trvala na tom, že na albu se nesmí objevit nic, co by sami nehráli nebo nevytvořili, je zvuk desky daleko rozmanitější a bohatší. Album je mnohem dobrodružnější, ne však vtíravé a okatě podbízivé. „Klademe vysoké nároky na aranžmá a melodii a chceme dělat hudbu, kterou ještě nikdo z nás neslyšel, aniž bychom to dávali nějak ostentativně najevo.“ Členové Franz Ferdinand nechtějí, aby si je lidé pamatovali podle toho, jak vypadají, ale podle toho, co hrají.

Zmíněný smysl pro hudební dobrodružství čas od času v popu probleskne. Sdílí ho například s Richem Costeym, který jim pomáhal s produkcí. Poprvé se potkali minulý rok v Los Angeles. Poslal jim vzkaz, zda by se nemohli sejít ve městě, což také udělali a vzešel z toho jejich druhý singl vydaný v USA „This Fire“. Rich je charismatický, zároveň ale milý a poněkud excentrický. Pomohl skupině k větší dynamice. Nestal se z něj ani diktátor ani demokrat, zapadl do skupiny jako kamarád, který pomáhá rozvíjet její myšlenky. Nápady se množí nejlépe, když si je mezi sebou přehazujeme.

Když se nastěhovali do stejného domu, společně posedávali, poslouchali desky jednotlivých členů, popíjeli víno, připravovali jídlo a probírali věci z hudby i ze života. Pouštěli si navzájem všechno, co jim přišlo zajímavé, od Johnny Dangerous přes All Things Must Pass to Lil, Syda Barretta, The Monochrome Set, Public Enemy, PIL, Silver Apples, Bowieho, Pulp až po Amerie a Dylana a vůbec cokoliv, co se jim zrovna líbilo. Nejdůležitější roli pro ně vždy hrála skupinová dynamika. Richova mantra zněla "Chci zachytit to, co se stane, když se vy čtyři sejdete v jedné místnosti.“ Neexistovala žádná pravidla, jak co dělat, kromě hesla: když to dobře zní, pustíme se do toho.“

Franz Ferdinand se nechtějí nečinně poflakovat. Současný hudební průmysl funguje tak, že uměleckou činnost i jen průměrně úspěšných kapel zpravidla řídí marketingové oddělení jejich nahrávací společnosti. Znamená to, že mezi vydáním jednotlivých alb obvykle uběhnou roky, protože vše musí být do detailu připraveno. Franz Ferdinand tuto situaci komentují singlem "Sod That" (Jděte někam). Cítili zrovna příliv tvořivosti a tak se rozhodli rovnou jednat. Proto také přerušili turné a nečekali měsíce, až budou milostivě moct cokoliv vydat.

http://www.franzferdinand.co.uk/