Příběh písně Což takhle dát si špenát: Od parodie k hitu 60. let

Původ písně z roku 1968

Málokdo by čekal, že obyčejný oběd v barrandovské kantýně odstartuje jeden z největších hudebních hitů roku 1968. Sedí si tam takhle Jiří Štaidl s režisérem Podskalským, probírají nový film a najednou jim servírka přinese špenát. A voilà - nápad na legendární písničku byl na světě!

Ten moment v kantýně byl jako blesk z čistého nebe. Však to znáte - někdy ty nejlepší nápady přijdou úplně nečekaně, třeba právě při obědě. A tenhle špenátový nápad se ukázal jako zlatý důl.

Jiří Korn s kapelou Rebels tomu všemu dali tu správnou šťávu. Beat music tehdy letěla a oni přesně věděli, jak na to. V rozhlasovém studiu na Vinohradech to prý tehdy pořádně žilo. Představte si tu atmosféru - první take, pohodová nálada, a boom - hit byl na světě!

Písnička okamžitě chytla za srdce posluchače všech věkových kategorií. Není divu - text trefně odrážel tehdejší dobu, melodie byla chytlavá jak lepidlo a Kornův nezaměnitelný hlas tomu dal korunu. Film pak už byl jen třešničkou na dortu.

I dneska, když někde zazní první tóny téhle písničky, starší generace se zasněně usmívá a mladší si pobrukuje melodii, aniž by třeba věděla, že vznikla díky obyčejnému špenátu v závodní jídelně. Takhle vznikají legendy - nečekaně, spontánně a s příchutí všedního dne.

Jiří Grossmann a Miloslav Šimek autorství

Na české hudební scéně se v roce 1968 zrodil skutečný poklad - píseň, která dodnes dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Což takhle dát si špenát od Jiřího Grossmanna a Miloslava Šimka není jen obyčejná písnička, je to kousek naší kulturní duše.

Představte si ty dva génie v divadle Semafor, jak sedí nad textem a pitvají každé slovíčko. Vzali něco tak obyčejného jako špenát a proměnili to v malé umělecké dílo. To byla jejich specialita - brát běžné věci a dělat z nich něco výjimečného.

Melodie? Ta vznikla vlastně náhodou, během jednoho z jejich společných jamování. Grossmann brnknul na kytaru, Šimek se přidal a najednou to bylo tady - ten nezaměnitelný nápěv, který si dodnes broukáme. Takhle vznikají legendy, ze spontánních momentů, kdy to prostě sedne.

Nebyla to jen písnička o jídle. V době, kdy se nesmělo říkat všechno přímo, dokázali autoři propašovat mezi řádky i jemnou kritiku doby. Jejich humor byl jako dobrý špenát - výživný a zdravý, ale občas trochu trpký.

Síla jejich tvorby spočívala v dokonalé souhře dvou mimořádných osobností. Když se Šimek později vracel ve vzpomínkách, vždycky zdůrazňoval, jak jim to spolu ladilo. Jeden hodil nápad, druhý ho chytil a společně z něj vytvořili něco jedinečného.

A dneska? Písnička žije dál, baví další generace a připomíná nám, že i z obyčejného špenátu se dá uvařit neobyčejný hit. Prostě česká klasika, která nezestárla ani po více než půl století.

Divadlo Semafor a první uvedení písně

V roce 1965 se na prknech legendárního Divadla Semafor zrodila píseň, která navždy změnila tvář české populární hudby. Kdo by tehdy tušil, že Což takhle dát si špenát se stane jedním z největších hitů všech dob?

Semaforská dvojice Suchý-Šlitr opět dokázala své mistrovství. Šlitrova melodie vás chytne za srdce hned od prvních tónů - prostě se vám vkrade do hlavy a už tam zůstane. A což teprve když k tomu přidáte ten typicky suchý humor Jiřího Suchého! To bylo něco, co v tehdejší době nemělo obdoby.

Pavlína Filipovská tomu všemu vdechla život způsobem, který si pamatujeme dodnes. Její hlas, její šarm, její osobitost - to všechno dohromady vytvořilo kouzlo, které nešlo napodobit. Však taky když poprvé zazpívala Což takhle dát si špenát v představení Zuzana není pro nikoho doma, divadlo bouřilo nadšením.

V době, kdy byl Semafor centrem kulturního dění, se každá premiéra stávala událostí roku. Lidi stáli fronty na lístky, a když už se dovnitř dostali, prožívali něco výjimečného. Byla to taková oáza svobody uprostřed šedi - místo, kde se dalo dýchat a smát se bez zábran.

Melodie se šířila městem jako lavina. Z rádia ji hráli pořád dokola, desky se Supraphonu mizely z pultů jako teplé rohlíky. A není divu - vždyť tahle písnička měla všechno: vtip, nadsázku, lehkost i ten správný šmrnc.

I dneska, když ji někde uslyšíte, vykouzlí úsměv na tváři. Je to jako časová kapsula - přenese vás do doby, kdy v Semaforu vznikala malá umělecká zázraky. A ten největší zázrak? Že i po tolika letech dokáže Což takhle dát si špenát rozveselit a potěšit stejně jako tenkrát.

Pavel Bobek jako hlavní interpret skladby

Pavel Bobek se stal nezapomenutelným interpretem skladby Což takhle dát si špenát, která přepsala historii české populární hudby. Kdo by si pomyslel, že z anglického hitu Love Is All Around vznikne tak jedinečná česká verze? Díky geniálnímu textu Zdeňka Rytíře a Bobkovu charakteristickému hlubokému hlasu dostala píseň úplně nový rozměr.

Představte si rok 1969 - doba plná změn a nejistoty. Pavel Bobek společně s producentem Karlem Svobodou ale dokázali vytvořit něco magického. Něco, co rozsvítilo tváře lidí v těžkých časech. A když se píseň objevila ve filmu Václava Vorlíčka? To už byla naprostá bomba!

Víte, že Bobek nejdřív vůbec nechtěl do téhle písničky jít? Bál se, že český text bude znít moc prvoplánově. Naštěstí ho přesvědčili - a jak dobře udělali! Vznikl hit, který dodnes hrají rádia a který si broukají děti i jejich prarodiče. Ta perfektní rovnováha mezi popem a country, to bylo přesně Bobkovo území.

Málokterá písnička se tak dokonale propojila s filmem jako tahle. Je až k nevíře, kolik lidí vůbec netuší, že existuje nějaký anglický originál. A když Bobek vystupoval živě? To byla teprve paráda - jeho energie a radost ze zpěvu byly nakažlivé.

Tahle písnička udělala z Bobka skutečnou hvězdu české hudební scény. Ukázal všem, že i převzatá skladba může v češtině znít naprosto famózně. Dodnes se mladí zpěváci učí, jak pracovat s textem a melodií právě od něj. A upřímně? Tenhle cover je prostě lepší než originál - tak dokonale sedí muzika, text i Bobkův nezaměnitelný projev.

Humorný text o zdravé výživě a špenátu

Špenát, ta zelená pochoutka, kterou všichni známe z legendární písničky Což takhle dát si špenát. Stal se nejen symbolem zdravé výživy, ale i součástí našich vzpomínek na dětství. Kdo by si nepamatoval ty grimasy u školního oběda, když na talíři přistál zelený kopec s vajíčkem a bramborem?

Nezapomenutelný hlas Jiřího Schelingera dal špenátu úplně novou image. Jeho píseň zlidověla natolik, že ji dnes zpívají i naše děti. Ta zelená hmota, která kdysi děsila školáky, se mezitím proměnila v respektovanou superpotravinu. Jasně, ten příběh o vysokém obsahu železa byl vlastně omyl - němečtí vědci v 19. století prostě špatně dali desetinnou čárku.

Dnešní šéfkuchaři objevili špenát jako hvězdu moderní gastronomie. Už to není jen ta zelená kaše s knedlíkem. Najdete ho v luxusních restauracích, kde z něj vznikají úžasné kreace. Baby špenát v salátech, špenátové smoothie, nebo krémové polévky - možností je spousta.

Na farmářských trzích potkáte bio špenát, který chutná úplně jinak než ten mražený z obchodu. Z kdysi neoblíbené zeleniny se stal módní trend. Mladí kuchaři ho kombinují s těstovinami, quinoou nebo ho přidávají do ranních smoothies.

Nutriční specialisté ho doporučují jako ideální součást jarní očisty. Naše babičky to věděly své - jarní špenát je prostě nejlepší. Je plný vitamínů, minerálů a antioxidantů. Sportovci ho milují kvůli draslíku, který pomáhá při regeneraci.

Pepek námořník nebyl tak daleko od pravdy. I když špenát nedodá okamžitou sílu jako v kresleném seriálu, je to skvělý pomocník pro naše zdraví. Tahle zelená pochoutka si znovu našla cestu na české talíře, tentokrát ale v mnohem sofistikovanější podobě.

Populární refrén a chytlavá melodie písně

Mezi nezapomenutelné české písničky, které se navždy vryly do paměti několika generací, bezpochyby patří legendární skladba Což takhle dát si špenát. Kdo by neznal tenhle hit z roku 1977? Stačí zaslechnout první tóny a už si pobrukujeme známý refrén. Je to jako když se vrátíte v čase - melodie od Ladislava Štaidla a text Zdeňka Borovce prostě sedí jak ulité.

Původně to měla být jen písnička k filmu s báječným Jiřím Sovákem, ale vyrostla z ní pořádná pecka. Však to znáte - někdy stačí jednoduchý nápad a vznikne nesmrtelný hit. Ta melodie vám vleze pod kůži a ne a ne vylézt. A ten refrén? Ten už dávno přeskočil z not do běžné řeči. Kolikrát jen někdo řekne což takhle dát si... a ani to se špenátem nemusí mít nic společného.

Kouzlo téhle písničky je v její nenucené jednoduchosti. Začne nenápadně, postupně nabírá na síle, a když přijde refrén - to je teprve jízda! Ty dechy, co tam hrají, to je klasika sedmdesátek jak vyšitá. Není divu, že se u ní dodnes tak skvěle tancuje na každé pořádné zábavě.

Z obyčejného špenátu udělali autoři nesmrtelný hit. Je to typicky český humor - vzít něco úplně běžného a udělat z toho legendu. Však to je přesně to, co nám Čechům sedí - trocha nadsázky, špetka ironie a hlavně nepřehánět tu uměleckou vážnost.

Harmonicky je to postavené naprosto brilantně, přitom to zní tak samozřejmě a přirozeně. Klavír, smyčce, rytmika - všechno do sebe zapadá jak dobře namazaný stroj. A ta instrumentace? Čistý zlatý fond české populární hudby.

Dneska už je tahle písnička součástí naší kulturní DNA. Hraje se na večírcích, v rádiích, na svatbách - prostě všude, kde se lidé chtějí bavit a připomenout si, že česká hudba umí být zábavná, chytrá a přitom srozumitelná pro každého.

Což takhle dát si špenát, zelený jak tráva je, sílu dá ti, radost dá ti, jako láska mámina

Jiřina Bohdalová

Kulturní fenomén šedesátých let v Československu

Pamatujete si tu neopakovatelnou atmosféru šedesátých let? Byla to doba, kdy se naše kultura nadechla k nevídanému rozletu. V ulicích zněla muzika, co měla šťávu, v kinech běžely filmy, nad kterými se člověk zasmál i zamyslel.

Vzpomeňte si na ty večery, kdy celá rodina sedávala u televize a sledovala nezapomenutelné estrády ze Semaforu. Suchý se Šlitrem dokázali rozesmát i dojmout zároveň. A co teprve ty melodie! Vždyť kdo by neznal Pramínek vlasů nebo Babettu? Tyhle písničky si broukáme dodnes.

Naše kina zažívala zlaté časy. Forman, Chytilová, Menzel - tahle jména zněla i za hranicemi. Jejich filmy uměly říct pravdu o životě s humorem, který byl tak typicky český. Vždyť i později natočený Což takhle dát si špenát navázal na tuhle skvělou tradici.

V hospodách a klubech to žilo - bigbít střídal folk, orchestry hrály k tanci i poslechu. Mladí muzikanti objevovali rock'n'roll a jejich energie byla nakažlivá. Matuška, Pilarová a další hvězdy té doby uměli lidi nejen pobavit, ale i potěšit duši.

Divadla malých forem jako Semafor nebo Rokoko byla víc než jen místem zábavy. Tady se rodila chytrá satira, která uměla pojmenovat věci pravým jménem. A když se k tomu přidala skvělá muzika, vznikl koktejl, který chutnal všem.

Bruselský styl po EXPO 58 proměnil naše města - od kaváren až po obchoďáky. Všude bylo cítit, že doba přeje odvážným nápadům. Tahle atmosféra svobody a tvořivosti se otiskla do všeho - od písniček přes filmy až po design židlí v našich obývácích.

Dodnes hraná píseň v českých rádiích

Melodie, která se nesmazatelně vryla do srdcí Čechů, spatřila světlo světa v roce 1977. Píseň Což takhle dát si špenát v nezaměnitelném podání Jiřího Korna se z filmového plátna přenesla rovnou do éteru a do našich domovů. Kdo by neznal tenhle klenot od Karla Svobody s textem Zdeňka Borovce?

Málokdo tuší, že tahle pecka měla původně zůstat jen filmovou kulisou. Jenže život si s ní nakonec napsal úplně jiný příběh. Kornův charakteristický hlas jí dal křídla a vznesla se daleko za hranice filmového příběhu. Dneska ji uslyšíte na každé pořádné retro párty, kde nesmí chybět mezi českou klasikou.

Ta melodie je jako zakletá - stačí první tóny a už si ji broukáte. Špenát jako symbol zdravého životního stylu? To sedí i dnes, když se kolem nás točí superfoods a avokádové tousty. A co teprve ten refrén - ten se vám zasekne v hlavě na celý den!

Jasně, časem přišly různé předělávky a moderní verze, ale nic netrumfne originál. V žebříčku nejhranějších českých písniček se drží v top 500, což není vůbec špatný na song z komedie, co říkáte? Když v rádiu zazní během sobotního dopoledne, hned je ten den tak nějak veselejší.

Tahle písnička se stala součástí naší DNA. Používáme ji v běžné mluvě, zaslechneme ji v reklamách, prostě je všude kolem nás. A není to super, že i dnešní mladí ji znají a zpívají? V roce 2017, když slavila čtyřicítku, se ukázalo, že její kouzlo působí stejně jako první den.

Tahle nesmrtelná melodie spojuje generace - od babiček po jejich vnoučata. Je to důkaz, že když se sejde správný text, muzika a interpret, vznikne něco, co přetrvá mnohem déle než módní trendy. A to je na tom to nejkrásnější, nemyslíte?

Vliv na českou populární hudbu

Což takhle dát si špenát - tahle písnička fakt změnila všechno. Byla to naprostá bomba v české muzice šedesátek a úplně převrátila naruby to, jak se u nás dělaly písničky. Když Bažant, Malásek a Hála tuhle pecku složili, netušili, že právě píšou historii.

Ten nakažlivý swing a šikovně napsaný text ukázaly, že česká muzika může být současně kvalitní i zábavná. Však taky mladý Karel Gott, když tohle poprvé slyšel, byl úplně paf. Později často vzpomínal, jak moc ho tahle skladba ovlivnila.

A najednou to začalo! Vznikl typicky český popový sound, který nikde jinde na světě neuslyšíte. Chytlavá melodie, vtipný text a parádní aranžmá - tenhle recept funguje dodneška. A co teprve ty texty! Blažek dokázal, že i o špenátu se dá napsat hit. Od té doby máme ty naše chytré, často tak trochu špičkující texty, které nás prostě baví.

Nahrávka taky ukázala, že filmová písnička nemusí být jenom taková ta vata do filmu. Může z ní být pořádný hit, který si lidi zpívají i dlouho potom, co film viděli. A ta kvalita nahrávky? Na tu dobu naprostá špička! Orchestr zněl fantasticky a spousta muzikantů se pak snažila dosáhnout stejné úrovně.

Tahle písnička vlastně dokázala něco, co se předtím zdálo nemožné - spojila vysoké umění s popem. Najednou to nebyla jenom ta obyčejná muzika pro lidi, ale něco, o čem se mluvilo i v seriózních kulturních kruzích. A tenhle most mezi různými žánry a styly, ten funguje v české hudbě vlastně dodneška.

Spojení s televizním pořadem Návštěvní den

Kdo by neznal legendární Což takhle dát si špenát? Tahle nesmrtelná písnička se navždy zapsala do srdcí Čechů především díky kultovnímu pořadu Návštěvní den. Když se tehdy v televizi objevili Jiří Šlitr s Jiřím Suchým, diváci už věděli, že se mají na co těšit.

Pamatujete si tu atmosféru? Sedíte v obýváku, na černobílé obrazovce běží Návštěvní den a z reproduktorů se line ta nezaměnitelná melodie. Semaforská dvojice přináší svůj typický humor, který dokázal rozesmát celou rodinu. Však to znáte - chytrý text, hravá melodie a k tomu ta úžasná chemie mezi interprety.

Televizní zpracování dalo písničce úplně nový rozměr. Nebylo to jen o hudbě - ty kostýmy, ta choreografie, celé to divadelní pojetí! Však taky brzy nešlo říct Návštěvní den, aniž by si člověk nevybavil špenát. A naopak - kdo slyšel o špenátu, hned si pobrukoval známou melodii.

Pořad se stal dokonalou ukázkou toho, jak propojit hudbu s televizní zábavou. Však taky dodnes, když někde zazní Což takhle dát si špenát, starší generace se zasněně usmějí a mladším s nadšením vyprávějí, jak to tenkrát v té televizi všechno bylo.

Ta písnička vlastně není jen písničkou - je to kus našich životů, vzpomínka na doby, kdy jsme se všichni těšili na každý další díl Návštěvního dne. Je to časová kapsle, která v sobě uchovává kouzlo té doby, kdy televizní zábava měla své neopakovatelné kouzlo a šarm.

A víte, co je na tom všem nejkrásnější? Že i dnes, po tolika letech, dokáže tahle písnička vyloudit úsměv na tváři a přenést nás zpátky do těch bezstarostných časů. Je to prostě malý zázrak české kultury, který přežil desetiletí a pořád baví další generace.