Tajemný život zajíce polního odhalen!

Popis zajíce polního

Ten náš ušatý kamarád z polí a luk, zajíc polní, je fakt zajímavé zvíře. Když ho potkáte, hned poznáte jeho štíhlou postavu - měří tak půl až tři čtvrtě metru. Na váze ukazuje něco mezi dvěma a půl až čtyřmi a půl kily. Jeho kožíšek hraje všemi odstíny rezavě hnědé, což mu perfektně pomáhá schovat se v krajině. Na bříšku je světlejší a vzadu má krátký ocásek s černou špičkou. Ty jeho uši? Ty nepřehlédnete - můžou mít klidně deset centimetrů a slyší s nimi každé šustnutí nebezpečí. Jako správný vegetarián se živí hlavně trávou, bylinkami a sem tam si zobne nějaké plody. Přes den ho moc nepotkáte, je to spíš noční tvor, který vyráží na večeři za soumraku. A společnost? Tu moc nevyhledává, žije si sám pro sebe a ostatní zajíce potkává jen když přijde čas na námluvy.

Výskyt a prostředí

Zajíc polní je věrným společníkem naší zemědělské krajiny. Nejvíce mu vyhovují pestré oblasti, kde se střídají pole s loukami, kde najde spoustu remízků a mezí - tam má všechno, co potřebuje k životu. Hustým lesům a horám se raději vyhýbá. Tento přizpůsobivý tvor se ale nebojí ani blízkosti člověka, často ho můžeme zahlédnout v městských parcích nebo na zahradách, kde má klid a dost jídla. Zajíce polního potkáme prakticky v celé Evropě, kromě drsného severu Skandinávie. Jeho domovem je i Asie a časem se zabydlel také v některých částech Severní a Jižní Ameriky.

Potrava a způsob života

Zajíc polní patří mezi naše nejznámější stepní savce. Rád si pochutnává na čerstvé trávě, bylinách a jeteli, které tvoří hlavní část jeho jídelníčku. Když přijde zima a zelené potravy ubývá, přežívá okusováním kůry stromů, mladých větviček a suché trávy. Je docela zvláštní, že tenhle ušák konzumuje i své vlastní výkaly - dělá to proto, aby získal zpět cenné živiny, které jeho tělo napoprvé nezpracovalo.

Většinou ho potkáte za šera nebo v noci, kdy vyráží za potravou. Přes den se schovává v hustém porostu nebo si vyhrabe mělkou jamku v zemi. Je to spíš samotář a s ostatními zajíci se vídá jen když nastane čas páření. Tihle mistři běhu dokážou vyvinout úžasnou rychlost a obratnost, díky čemuž často uniknou svým nepřátelům - liškám, kunám nebo dravým ptákům. V přírodě má zajíc polní nezastupitelnou roli - jednak jako potrava pro šelmy, jednak tím, že spásá rostliny a udržuje tak přirozenou rovnováhu v krajině.

Zajíc polní je mistrem v běhu na krátkou vzdálenost a v kličkování, čímž si zajišťuje přežití v otevřené krajině.

Bořivoj Novotný

Rozmnožování zajíců

Zajíc polní patří k typickým zvířatům naší krajiny a vyniká svou schopností rychle se množit. Už v únoru se na polích začíná odehrávat zajímavé divadlo - samci se honí za samicemi a předvádějí své namlouvací rituály. Toto honcování vrcholí během března a dubna, kdy můžeme na polích pozorovat divoké honičky. Zaječice nosí mladé 42 dní a pak přivede na svět dva až pět zajíčků. Ti se rodí už s kožíškem a otevřenýma očima, ale mateřské mléko dostávají jen pár dní. Pak se musí o sebe postarat sami a začínají okusovat rostliny. Za rok může mít zaječice až čtyři vrhy, což pomáhá udržet počty zajíců i přes útoky predátorů a lov. Pozoruhodné je, že zaječice může zabřeznout, i když už je březí - tomu se říká superfetace. V její děloze tak mohou růst mláďata různého stáří najeddem. Tato vysoká plodnost není u zajíců zbytečná - potřebují ji k přežití, protože slouží jako potrava mnoha dravcům.

Zajíc a člověk

Ušák polní vždycky přitahoval lidskou pozornost jako magnet. Jeho neuvěřitelná schopnost zmizet během vteřiny a běžet jako o život z něj dělá krále polí, kterého každý lovec touží ulovit. My lidé jsme jeho život převrátili naruby. Na jednu stranu jsme mu nabídli bohatou spižírnu plnou plodin, ale zároveň jsme mu sebrali jeho domov v divočině. Dnešní průmyslové zemědělství a chemické postřiky mu pořádně komplikují život. Zajíc se ale zapsal do našich srdcí i jinak. Potkáváme ho v příbězích pro děti, lidových moudrostech a na spoustě věcí kolem nás. Dřív nesměl chybět ani na svátečním stole. Je to zvláštní - na jedné straně ho obdivujeme a respektujeme, na druhé straně ho ohrožujeme a využíváme pro vlastní potřeby.

Vlastnost	Zajíc polní	Králík domácí
Délka těla (dospělý jedinec)	50-70 cm	35-45 cm
Váha (dospělý jedinec)	2,5-6,5 kg	1-2,5 kg
Délka uší	Dlouhé, přesahující hlavu	Krátké, nepřesahující hlavu
Zbarvení	Hnědožluté až šedohnědé	Různé, dle plemene
Způsob života	Samotářský, aktivní ve dne i v noci	Společenský, aktivní převážně za soumraku a v noci

Ochrana a ohrožení

Zajíc polní, ten pozoruhodný obyvatel našich polí a luk s typickýma dlouhýma ušima, se v poslední době potýká s vážnými problémy. Moderní zemědělství se svými postřiky a velkými stroji mu bere domov a možnost obživy. Tam, kde dříve nacházel útočiště mezi remízky a na květnatých loukách, dnes často vidíme jen rozlehlá pole bez života. Tento ušatý běžec se proto stěhuje blíž k lidským obydlím, kde ho ale ohrožují auta na silnicích a domácí mazlíčci. Aby zajíc polní znovu prospíval, musíme změnit způsob, jakým se staráme o krajinu - vytvářet zelené pásy, obnovovat meze a podporovat pestrost přírody. Je na nás všech, abychom pochopili, jak moc potřebujeme tohoto čiperného pomocníka pro zdravou a vyváženou krajinu.

Zajímavosti o zajících

Zajíc polní je úchvatné zvíře, které nás nepřestává překvapovat. Když se řekne zajíc, málokdo tuší, že má jeden z nejlepších zraků v celé přírodě. Jeho oči jsou chytře posazené na bocích hlavy, takže vidí skoro všechno kolem sebe. To mu dává skvělou výhodu - včas zahlédne každého nepřítele, ať už je to liška, orel nebo lovecký pes. Zajíc umí být taky pořádně rychlý. Když mu jde o život, dokáže pelášit rychlostí až 70 kilometrů za hodinu a skákat dlouhé skoky. Právě tahle neuvěřitelná rychlost a obratnost mu často zachrání kůži před dravci a pomáhá mu přežít ve volné přírodě. Je docela vtipné, že zajíc vlastně nevidí přímo před sebe. Takže kdybyste ho někdy chtěli potkat zblízka, zkuste se k němu přiblížit radši z boku.